Nejlepší nové básně

Přinutil mě (aniž tuší)
zpytovat svoje svědomí.
Maluje svět černou tuší,
vydává ho za růžový.

V kávové sedlině býčí hlavu vidím.

Uranský posel nahlédl branami.
Ach, drahý Jungu, proč se tomu divím?

závist propadla děravou střechou
zapomenutých krás
škobrtá po cestě
zrovna zametanou vůní květin

Žiju a daří se mi skvěle
(vozíčku hlavně jeď a dál se kodrcej),
hele támhle jsem já, no a ti druzí...to je Svět
Po nebi prohnalo se dráče, nedospělé

Otvor náruč dokorán,
príjmaj lásku je to chrám,
miluj, trp a odpúšťaj,
nauč sa žiť je to dar,

Ak v niečo veriť mám tak verím v Teba,
verím, že nik na tomto svete nemôže byt sám,

každý niekoho ma,
bez koho žiť nehodlá,

Chýbaš mi poviem Ti to aj stokrát,
opakujem ti to mnohokrát,
Chýbaš mi ako slnku obloha,
chýbaš mi ako slnku voda,

Vysoko nad Nebraskou
mrak jako špindíra
Mrak stal se nocí nám
Do noci hledíme jako přes Léthé,

Oblečena ohněm tvé žádosti
snáší se popel mého studu
květinovou cestou k prožitku
​​​​​​​otevírám bránu posvátnosti.

co zvolil bys, když na výběr
máš jednu ze dvou možností:
zemřít nebo zůstat živ..?