Memento
ráda zabloudím
na pozdrav tam odpoví
jezírko
nečekaně rozprostřené v jistotě lesa
se stíny delšími než strach
v hladině se sluncem schovaném
je odraz vodní paní posílající mi
obrazy voňavé a teskné z minula
vlněním pohyblivé do skutečna
čas tu mírní krok
útesy s mechem a borůvčím
ohraničují lesní slzu
stromy zpocené pryskyřicí
šeptají kusé rozhovory
mnohokrát slyšené a zapomenuté
je to rozjitřené memento
zvláštního zákoutí
a já nikým netázaná
chci něco říci
ale ticho se schovává do ticha
nenápadně odcházím
tak jak jsem přišla
Autor
