Tak jsem si tak sedl ke klávesnici a začal nahlas přemýšlet. Bylo mi líto, že bych druhý den tuto myšlenku již nemusel mít ve své paměti. Proto jsem se ji rozhodl napsat.
Pohodlně si tak sedím ve své židli a přemýšlím nad tím, co je to štěstí a láska. Co nám život bere a přináší. Co je to vlastně čas, který nás neustále někam žene a tlačí?
Štěstí je to, když máme okolo sebe takové lidi a přátele, kteří nás nikdy nezradí, a to i přesto, že jsme se na nich někdy dopustili zrůdných činů a oni nás za to stejně nezavrhli. Štěstí je, když nám slouží zdraví a s rozumem řešíme vzniklé životní situace. Chce to ale trpělivost.
Láska je něco neuvěřitelného a nehmatatelného. Nedá se jí poroučet, nedá se ji přikazovat a nedá se předstírat. Láska je dokonale krásná věc, ale když není opětovaná, tak stav, který navozuje, je strašně moc bolestivý. Láska dokáže vynést člověka do oblak, nebo ho také srazit na kolena. Když miluješ, jsi vlastně šťastný. Když na lásku zanevřeš nebo ji v sobě uměle potlačíš, zemře tvé srdce. Láska je, když ti potomek řekne, že jsi nejlepší rodič na světě. Láska je, když partner promine tvé nedostatky, odpustí chyby a i přes tohle všechno ti neustále dává najevo, že jsi pro něj nejdůležitější na světě. Láska je to, když je ticho a stejně jasně slyšíš, jak ti tvůj miláček říká dvě kouzelná slova, která zní: miluji tě. Láska se pozná tak, že k tobě od druhého neproudí výčitky.
Život nám každý den bere věci, které jsme si oblíbili. Život nám každý den přináší něco nového. Zážitky, radost, starost, zklamání, nadšení nebo něco nečekaného. Život nám každý den bere čas. Čas, který měří každému stejně a my nikdy dopředu nevíme, kolik nám ho ještě v životě zbývá.
Jakou cenu má vlastně náš čas? Jakou cenu má jeden rok, ptá se student, který propadl u závěrečné zkoušky. Jakou cenu má jeden měsíc, ptá se matka, která předčasně porodila své dítě. Jakou cenu má jeden týden, to je otázka pro vydavatele týdenního magazínu. Jakou cenu má jedna hodina je otázka milenců, kteří se nemohou dočkat, až se setkají. Na cenu jedné minuty se ptá někdo, kdo zmeškal odjezd svého vlaku, autobusu, odlet letadla. Jakou cenu má jedna sekunda se ptá člověk, který přežil havárii. Jakou cenu má jedna tisícina vteřiny se ptá ten, kdo na olympijských hrách získal stříbrnou medaili.
Čas na nikoho nepočká. Život s námi nebude zacházet v rukavičkách. Vždy se někde na světě najde někdo, kdo se tváří jako přítel a ve skutečnosti ti bodne nůž do zad. V životě potkáme mnoho lidí, do kterých se dokážeme zamilovat a oni nás potom odhodí jako vykouřenou cigaretu. Vnímejme proto každý okamžik, který nám ještě v životě zbývá, protože má nesmírnou cenu. Važme si toho, co máme, protože jiní nemají ani to. Neodhánějme od sebe lidi, kteří to myslí dobře, i když s námi zrovna jednají jako s někým, kdo je jim jedno.
A co že je vlastně v životě to nejdůležitější? No tak na tuto otázku si musíme odpovědět každý sám a potom se podle toho zařídit. Já si myslím, že důležité je v životě se radovat a prožívat každý den něco naučného a pozitivního. Poslouchat svoji mysl je asi přirozené, ale jen málokdo dokáže poslechnout své srdce. Tak si teď sedni, přestaň vnímat čas a zamysli se, kdo jsi, co jsi a čím se chceš stát a jak chceš dál žít. A potom se zvedni, na nic nečekej a vše zrealizuj. Vydrž a ono nakonec vše postupně k tobě přijde samo. Jen to nesmíš promarnit a uměle odehnat.
Autor: Martin Víborčík
