Zpátky k sobě
Proč krásy světa mnohé znám
a přesto radost necítím?
Proč deštěm, mlhou překrývám
svit slunce, všude vidím stín?
Dětský úsměv přes únavu
nejsem schopna polapit,
prázdná jsem, mam těžkou hlavu,
To, co nemám, zas chci mít.
Vůni stromů, květin, nebe
uzamykám v hloubi sebe.
Láska zašla na zklamání
Přitom dýchala bych za ni.
Zapomenout chci na Tebe,
Z pekla přišels a ne z nebe.
Nezjistím, proč zmizelo,
To, co nikdy nebylo...
Vnímat ráno orosené,
Sílu jara z dlaní pít.
Volně dýchat, smát se znova
Chci se zase naučit
Teď a tady vnímat život,
včera zítra nechci znát,
svoje bližní živé zdravé
teď a tady milovat.
Nechci toužit po objetí,
snít o břehu zeleném.
Chci lásku, volnost bez obětí,
Boha ve mně, sebe v něm.
Autor: Hellbab
Líbí se Vám tato báseň? Podpořte ji lajkem na sociálních sítích:
