Žena

Jsi mýtus, poklad, prostě Žena,
svobodná, krásná, nezlomena.
A jako můj otec, klekl na koleno,
teď já sám klečím, boží ženo.

Jen tak před Tebou klečím,
směji se a taky brečím.
Že jsi v Tvém srdci plném něhy,
vždy měla prostor co nemá břehy.

Dalas mě své všechno, čistou lásku,
já stál v kalhotách bez opasku.
A ve chvílích kdy život mě lámal,
jsem sám Tvou oporu nepolámal.

Skutečná láska co nezná hranic
a proč to všechno jenom za nic.
Ženo vznešeného jména i bezejmenná,
musíš být víc jak já sebou ohromena.

Každý den vstaneš a malými krůčky,
naplníš láskou všechny dětské ručky.
Sama jsi lámaná v kole života
a přesto z Tebe čiší láska i dobrota.

Přestože jsem silný a hodně toho dokáži,
to co Ty nesvedu, jen někdy sám prokáži.
Že zažít Tvé objetí a lásku, celé štěstí,
mě pokaždé ochránilo od bolesti.

Děkuji Ti maminko, sestro, ženo,
tak mé já bylo Tebou doplněno.
O nový rozměr mého bytí,
s Tvou láskou je to krásné žití.

Autor: IAm Anděl

Žena

Líbí se Vám tato báseň? Podpořte ji lajkem na sociálních sítích:

Video