Nedokáži Tě

Nedokáži Tě obejmout, když nejsem vedle Tebe,
ani Tě políbit, přestože nad hlavou mám nebe.
Nemohu se na Tebe usmát, ani se Ti podívat do očí,
někdy je každému smutno a vše na něj útočí.

V takovou dobu, kdy ztrácíš svou náladu,
utíkáš kamsi pryč od všech až do hradu.
Postavíš okolo sebe velké zdi a mříže,
na všechno maluješ své ochranné kříže.

Obejmul bych Tě a podepřel Tvou hlavu,
ať smáčí mé rameno proud slzavého davu.
Můžeš se dotknout mé pomocné dlaně,
která usekne hlavu každé zlé saně.

I tak dokáži být duchem vedle Tebe
a ve snu Tě políbit a rozesmát i sebe.
Mé srdce Tě zahrne radostí, láskou,
jsem Tvůj houser a Ty mojí husopaskou.

„Drahý běž spát a o mně si nech zdát,
nebo se rozzlobím, vždyť musím to dát!“
„A nezlob mě Ty jeden housere,
nebo Tě divoká husa posere!“

Autor: IAm Anděl

Nedokáži Tě

Líbí se Vám tato báseň? Podpořte ji lajkem na sociálních sítích: