Mé čekání nebere konce

Mé čekání nebere konce

Mé čekání nebere konce,
na krk mi pověste zvonce.
Ve skafandru mého těla,
moje duše to tak chtěla.

Musím žít svůj osud,
tak, jak tomu bylo dosud?
Přes to všechno zklamání,
změním mojí duši zadání.

Proto ji prosím o mé odpuštění,
za hříchy, vinu a moje provinění.
Zřekl jsem se sám strachu
a s tím i všech porážek a krachů.

Duše, Ty která jsi spravedlivá, čistá,
dovol mi prožít život, jenž Tobě slávu chystá.
A to tak, že moje osvícení,
zažehne plamen všude tam, kde není.

Otevřu tak svůj život lásce
a předám lásku krásné samohlásce.
S mou souhláskou vytvoří slabiku,
co nám rozkvete do tance valčíků.

Saturne vládce mého času,
slyš moje slova, slyš mého hlasu.
Tvoje rány a utrpení mě nezlomí,
vždy půjdu dál, pěšky nebo na koni.

Půjdu nechat jiné zažít lásku,
zaslouží si ji i bez výprasku.
A na konci této cesty,
naleznu i já své štěstí.

Mé čekání nebere konce,
na krk nevěšte si sami zvonce.
Prožijme život, který chceme,
přestože chybujeme - milujeme.

Autor: IAm Anděl

Inst.&FB

Mé čekání nebere konce

Líbí se Vám tato báseň? Podpořte ji lajkem na Instagramu a Facebooku. Tato hodnocení jsou počítána do oblíbenosti básní.