Duha

Duho, duho, barevná a krásná,
myšlenko moje, úžasná, jasná.
Vidět Tě duho a mám zas štěstí,
most až za obzor i za náměstí.

Na konci Tebe leží si hrnec,
blyští se zlatem, skáče jak srnec.
Z jaké jsi barvy, z jaké jsi duše,
dáš mě svatozář, říkáš to suše.

Černá jak tma a bílá jak papír,
červená, modrá, na konci tapír.
Uroním slzu, oko je jasné,
jeden by z toho složil i básně.

Duho, duho, dívej teď se do mě
a dej mi svou lásku nevědomě.
Dej mě své štěstí, radost i víru,
napsané Tvou krví do papíru.

Máš v sobě život, máš v sobě všechno,
nejprve nic, pak i nekonečno.
Všechny barvy světa žijí v Tobě,
v začátku času i v dnešní době.

Barevná duho, tajemná krásko,
zázraku světa a moje lásko.
Barevné kouzlo země a nebe,
z bílého světla vytváříš sebe.

Zelený skřítek poklad Tvůj střeží,
v korunách stromů i v pražských věží.
Jsem na své cestě za Tvým pokladem,
někdo by řekl skřítka okradem.

Lepší však se skřítkem ruku v ruce,
sdílet své srdce i na antuce.
Sdíleti poklad, sdíleti lásku,
být jako duha, nevydat hlásku.

Duho, duho, barevná a krásná,
myšlenko moje, úžasná, jasná.
Vidět Tě duho a mám zas štěstí,
most až za obzor i za náměstí.

Autor: IAm Anděl

Inst.&FB

Duha

Líbí se Vám tato báseň? Podpořte ji lajkem na Instagramu a Facebooku. Tato hodnocení jsou počítána do oblíbenosti básní.