Chtěl bych psát lidem básně

Chtěl bych psát lidem básně

Chtěl bych psát lidem básně, co pohladí jim srdce,
psát zvesela i krásně, dát jim šťastné emoce.
Dotknout se jejich duše a pustit do ní světlo,
předat jim jen tak suše, štěstí co neulétlo.

Ukázat co je láska, co je smyslem života,
že láska duši laská, je jediná hodnota.
Nadechnu se zhluboka, otvírám svoje nitro,
vše proudí ze široka, začíná tvoje jitro.

Poslyš můj hlas i slova, vezmi si moje všechno,
to slova básníkova, dávají nekonečno.
Kouzelná tichá slova, co otevřou tvé oči,
slyšíš je zas a znova, vše jasně přetlumočí.

Pár slov co pohladí jen, pustí slunce do tebe,
úsměv změní život v sen, lásku, která nezebe.
Z myšlenky se zrodili a pak přilétli k tobě,
celé tělo opili, v radosti a ne zlobě.

Ty kdož čteš tyto řádky, tak přijmi tuto zprávu,
ukryj se do pohádky, neztrať při tom svou hlavu.
Všem ostatním buď vzorem, co vždy jak maják svítí,
žije jen dle svých norem a úžasně se cítí.

Ty kdos přijmul mou lásku, otevři se vesmíru,
odlož svou šedou masku, se všemi žij ve smíru.
Naplň své srdce láskou, co nikdy nepohasne,
svůj úsměv ozdob vráskou, jako když píši básně.

Autor: IAm Anděl