Tvořme bez fetu

Tvořme bez fetu

Výrony slov stříkají kde se dá,
prý je to umění, možná věda.
Onanující cosi bez duše,
zfetované v duševní poruše.

A davy žasnou nad tím zázrakem,
proč ten beďar prasknul jen přetlakem.
Proč si namísto hledání krásy,
píchá do žíly na věčné časy.

Zvoník kostela od matky boží,
přízrak umřít měl a on se množí.
Dál kdosi pozvedne zbraň k výstřelu,
roznáší syfilis i kapelu.

Nejsme zvířata, jsme také duše,
být silnějším nejde jednoduše.
Jen každý hlupák sám druhé soudí,
bez světla v srdci kolem si bloudí.

Tak odložte trávu, další drogy,
opusťte své hloupé monology.
Když teď otevřete svoje oči,
zjistíš, že i menší pes výš močí.

 

PS: Spolu tvořme bez fetu a řekni to na netu!!!

Autor: IAm Anděl

Tvořme bez fetu

Líbí se Vám tato báseň? Podpořte ji lajkem na sociálních sítích: