Přišla láska

Stojím nohama pevně na zemi,
dech větru cítím svými dlaněmi.
Čechrá mě vlasy milenec něžný,
možná mám vlasy nějaké kněžny.

Otvírám oči, hledím před sebe,
s radostí azurového nebe.
Volání dálky vábí mou mysl,
najednou život dává mě smysl.

Zpěv džungle jako mého srdce tep,
země, moře a bubnující step.
Já cítím přítomnost matky Země,
vše je mimo a všechno je ve mně.

V tuto chvíli, v této symfonii,
přišla láska ve své harmonii.
Západ Slunce políbil mou duši,
láska duši neskutečně sluší.

Koruny stromů klanějí hlavy,
vše živé i mrtvé, jsou jich davy.
Já sama ve své vlastní pokoře,
klaním se této života opoře.

Úžasná duše dech stromů šeptá,
plamen ohně se už na nic neptá.
Zažít ten zázrak, to probuzení,
pochopit sebe je osvícení.

Autor: IAm Anděl

Inst.&FB

Přišla láska

Líbí se Vám tato báseň? Podpořte ji lajkem na Instagramu a Facebooku. Tato hodnocení jsou počítána do oblíbenosti básní.